Kdysi bylo úplně normální na něco čekat. Čekali jsme na dopis od příbuzných, na vyvolání fotografií z dovolené, na oblíbený televizní pořad nebo na knihu, kterou měla knihovna právě půjčenou. Čekání bylo přirozenou součástí života a málokdo se nad tím pozastavoval.
Dnes se však zdá, že trpělivost mizí. Pokud se webová stránka načítá déle než několik sekund, začínáme být nervózní. Když nám někdo neodpoví na zprávu během několika minut, přemýšlíme, co se děje. Fronta o několika lidech v obchodě dokáže některým z nás pokazit náladu.
Co se vlastně stalo s obyčejnou lidskou trpělivostí?
Svět, který zrychlil
Technologie nám život nepochybně usnadnily. Nakoupíme během několika kliknutí, film si pustíme kdykoliv chceme a informace máme dostupné během několika vteřin.
To všechno je obrovská výhoda.
Jenže mozek si na rychlost zvyká velmi snadno. Co bylo před několika lety považováno za luxus, dnes bereme jako samozřejmost.
Okamžitá dostupnost všeho postupně změnila naše očekávání. Nechceme čekat. Chceme mít všechno hned.
Trpělivost se stala vzácnou vlastností
Podívejte se kolem sebe.
Lidé netrpělivě přešlapují na přechodu ještě před rozsvícením zelené.
Řidiči troubí, když se kolona nerozjede během jediné sekundy.
V restauraci kontrolujeme telefon každých pár minut, zda už nepřichází objednávka.
Čekání se pro mnoho lidí stalo nepříjemností, kterou je potřeba co nejrychleji odstranit.
Přitom ještě před několika desetiletími šlo o naprosto běžnou součást života.
Sociální sítě nás naučily okamžité odměně
Jedním z důvodů může být způsob, jakým dnes funguje internet.
Každé kliknutí přináší nový podnět.
Další video.
Další fotografii.
Další zprávu.
Další upozornění.
Mozek si zvyká na rychlé odměny a začíná je očekávat stále častěji. Jakmile se nic neděje, přichází pocit neklidu.
Možná právě proto máme problém vydržet několik minut bez telefonu nebo chvíli jen sedět v tichu.
Ne všechno lze urychlit
Existují ale věci, které žádná moderní technologie nezrychlí.
Dítě nevyroste za měsíc.
Strom nevyroste přes noc.
Důvěra mezi lidmi vzniká postupně.
Stejně tak zkušenosti, přátelství nebo skutečné mistrovství v jakémkoliv oboru.
Přesto se někdy snažíme uspěchat i to, co svou podstatou potřebuje čas.
Čekání má svůj význam
Trpělivost není jen schopnost vydržet.
Je to také schopnost přijmout, že některé věci mají svůj přirozený rytmus.
Když čekáme, máme prostor přemýšlet.
Pozorovat.
Plánovat.
Nebo si jednoduše odpočinout.
Možná právě proto vznikaly nejlepší nápady během dlouhých procházek nebo cest vlakem, kdy člověka nerozptylovaly desítky notifikací.
Umíme ještě něco dělat pomalu?
Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy přečetli knihu bez toho, abyste během čtení několikrát sáhli po telefonu.
Kdy jste šli na procházku jen proto, abyste se prošli.
Kdy jste seděli na lavičce a jen pozorovali okolní svět.
Možná zjistíte, že takových okamžiků v našem životě ubývá.
A právě v tom může být problém.
Trpělivost jako cesta ke spokojenosti
Možná není náhodou, že lidé, kteří dokážou být trpěliví, často působí klidněji.
Neznamená to, že jsou pomalejší nebo méně ambiciózní.
Jen přijali skutečnost, že některé věci potřebují čas.
Že úspěch nevznikne během jediného dne.
Že dobré vztahy se budují roky.
A že některé okamžiky stojí za to si opravdu vychutnat.
Možná bychom měli občas zpomalit
Nejde o to vzdát se moderních technologií. Díky nim žijeme pohodlněji než kdykoliv předtím.
Možná bychom si ale měli připomínat, že ne všechno musí být okamžité.
Někdy stojí za to počkat.
Na západ slunce.
Na dobrou knihu.
Na setkání s přáteli.
Na výsledek dlouhodobé práce.
Právě čekání totiž často dává těmto okamžikům jejich skutečnou hodnotu.
A možná právě obyčejná lidská trpělivost je jednou z vlastností, kterou bychom si v dnešní uspěchané době měli znovu připomenout.
