E-shop nabízí
Lupa zvětšovací průměr 80Infofila.czZjistit cenu
→
Lupa zvětšovací čtenářská S7130Infofila.czZjistit cenu
→
LED výsuvná lupa DUPLEX 3x, 6x - 360 730Infofila.czZjistit cenu
→
Lupa zvětšovací průměr 50Infofila.czZjistit cenu
→
Lupa technická kovová s LED osvětlením - LTK 55LED - D 066FInfofila.czZjistit cenu
→
Lupa s rukojetí - 7 násobné zvětšení - 344 396Infofila.czZjistit cenu
→
„Ten má ale za ušima!“ říkávala babička o klukovi, který se tvářil jako neviňátko, ale mezitím už stihl sousedovi zazvonit na zvonek, utéct, sníst polovinu cukroví připraveného na návštěvu a ještě přesvědčit mladšího bratra, že za všechno může kočka.
Rčení „mít za ušima“ používáme dodnes. Označujeme jím člověka, který je mazaný, vychytralý, zkušený nebo zkrátka není tak nevinný, jak se na první pohled tváří.
Ale proč právě za ušima?
Co tam má?
Peníze? Tajný návod na lumpárny? Rezervní plán? Nebo něco, co si tam zapomněl při ranním mytí?
Původ známého českého rčení je zajímavější, než by se mohlo zdát.
Když někdo „má za ušima“, raději ho nepodceňujte
Význam rčení se může podle situace trochu měnit.
Když řeknete o dítěti, že „má za ušima“, nemusí to být vůbec zlá poznámka. Často tím myslíme, že je mazané, chytré, pohotové a umí si poradit.
„Tomášovi je teprve osm, ale ten už má za ušima.“
Přeloženo do normální řeči:
Tomáš možná vypadá, že právě objevil existenci tkaniček, ale pravděpodobně už dávno pochopil, kde rodiče schovávají sladkosti a jak vymazat historii prohlížeče.
U dospělých může mít výraz o něco méně lichotivý nádech. Člověk, který má za ušima, může být také pěkně vychytralý a rozhodně se nenechá snadno napálit.
Zkrátka žádné neviňátko.
Ale proč zrovna uši?
Tady začíná být pátrání zajímavé.
U starých lidových rčení často není možné ukázat na konkrétní den a říct: „Tak přesně 14. dubna roku 1683 tohle někdo poprvé řekl.“
Podobné výrazy vznikaly postupně, šířily se ústně a jejich původ se časem mohl trochu rozmazat.
U rčení „mít za ušima“ se tradičně nabízí souvislost s něčím, co není na první pohled vidět.
A oblast za ušima je pro takovou představu jako stvořená.
Člověku vidíte do obličeje. Vidíte oči, nos, úsměv. Ale co má schované za ušima?
To už tak snadno nepoznáte.
Obrazně tak může jít o člověka, který má něco „schovaného“, něco ví, něco umí nebo něco chystá.
A vy o tom zatím nemáte ani tušení.
Existuje i mnohem špinavější vysvětlení
S výrazem bývá spojována také velmi praktická představa z dob, kdy každodenní hygiena rozhodně nevypadala jako dnes.
Prostor za ušima patří mezi místa, která lze při mytí snadno přehlédnout. A pokud někdo nebyl právě vzorem čistoty, mohl tam mít jednoduše špínu.
Ostatně i dnes rodiče dětem připomínají:
„A umyj si pořádně za ušima!“
Není tedy těžké pochopit, jak se právě tato část těla mohla dostat do lidových výrazů.
Spojení však postupně získalo přenesený význam a dnes už při větě „ten má za ušima“ rozhodně neposíláme dotyčného do koupelny.
I když v některých případech by to možná neuškodilo.
Za ušima se toho vůbec schovává překvapivě hodně
Představme si ale rčení doslova.
Přijde nový kolega do práce.
„Dejte si na něj pozor, ten má za ušima.“
A vy se nenápadně podíváte.
Za levým uchem propiska.
Za pravým účtenka.
O kousek dál stovka.
Malý šroubovák.
Náhradní klíče.
A možná ještě heslo k firemní Wi-Fi.
V takovém případě bychom museli uznat, že dotyčný skutečně má za ušima.
A poměrně dost.
Některé děti mají za ušima už od školky
Právě u dětí se toto rčení používá snad nejčastěji.
A někdy naprosto oprávněně.
Každý rodič totiž dříve či později zažije situaci, kdy přijde podezřelé ticho.
A rodiče vědí, že ticho v domácnosti s malými dětmi nemusí znamenat nic dobrého.
Přijdete do kuchyně.
Dítě stojí u otevřené skříňky.
Kolem pusy čokoláda.
Na zemi obal.
„Ty jsi snědl tu čokoládu?“
„Ne.“
„A proč ji máš kolem pusy?“
Krátké zamyšlení.
„Asi jsem kolem ní prošel.“
V tu chvíli si můžete být naprosto jistí.
Má za ušima.
A možná i trochu čokolády.
Čeština má pro mazané lidi vůbec slabost
Když je někdo vychytralý, máme pro něj celou řadu výrazů.
Je mazaný jako liška.
Je všemi mastmi mazaný.
Nenechá se opít rohlíkem.
A samozřejmě má za ušima.
Člověk by skoro nabyl dojmu, že naši předkové měli z mimořádně chytrých lidí trochu obavy.
Možná oprávněně.
Protože nejnebezpečnější bývá právě ten člověk, který se tváří, že vůbec nic neví.
Pozor, „mít za ušima“ nemusí být urážka
Na tomto rčení je sympatické, že nemusí být vyloženě negativní.
Záleží především na tónu a situaci.
„Ten kluk má za ušima.“
Může znamenat:
Je chytrý, šikovný a jen tak ho někdo nenapálí.
Ale také:
Dávejte pozor. Jakmile se otočíte, pravděpodobně vám prodá vlastní židli a ještě vás přesvědčí, že jste na obchodu vydělali.
Rozhoduje kontext.
Jedno malé rčení, kterému rozumíme bez vysvětlování
A právě v tom je krása podobných českých výrazů.
Stačí tři slova:
„Má za ušima.“
A okamžitě si představíme někoho mazaného, pohotového a možná trochu vykutáleného.
Nemusíme vysvětlovat, že dotyčný umí využít situace, rychle přemýšlí a není radno ho podceňovat.
Čeština to zvládne jednou větou.
A ještě nám při tom poskytne nádherně absurdní představu člověka, který má cosi záhadného nacpaného za ušima.
Takže až vám příště někdo řekne, že máte za ušima, neurážejte se.
Možná vás právě pochválil.
A pro jistotu se tam stejně podívejte.
Člověk nikdy neví.
Redakce Ocemsemluvi.cz ve spolupráci s ChatGPT
