Leváci – ti věční záhadní jedinci, kteří mají jinak všechno „naopak“. Drží vidličku v druhé ruce, podepisují se šikmo, v autobuse se jim vždycky obtiskne inkoust do ruky a nůžky ve škole? Ty jim připomínaly spíš mučící nástroj než pomůcku. Ale přestože tvoří jen asi 10 % světové populace, mají leváci pověst lidí, kteří vidí svět trochu jinak. A často i geniálněji.
Proč někdo skončí s perem v levé ruce
Věda dlouho věřila, že preference ruky je čistě náhodná. Ale dnes už víme, že rozhoduje mozek. Praváci mají dominantní levou hemisféru – centrum logiky, jazyka a analýzy. Leváci naopak častěji využívají pravou hemisféru, která je spojena s intuicí, kreativitou a představivostí.
Jinými slovy – leváci nejsou „obrácení“, jsou jen jinak zapojení.
Zajímavé je, že leváctví se částečně dědí, ale žádný konkrétní gen za něj zodpovědný zatím nebyl nalezen. Mnozí vědci se domnívají, že to může být evoluční výhoda, která zajišťuje rozmanitost mozkových funkcí v populaci. Jiní tvrdí, že je to prostě přirozený výsledek genetické „lotérie“.
Od středověké kletby k moderní výhodě
Historie levákům příliš nepřála. Ve středověku bylo slovo levý spojováno se zlem – odtud výraz „levárna“ nebo „dvě levé ruce“. Děti, které psaly levou, byly často přeučovány – a nejednou jim to způsobilo koktání nebo ztrátu sebevědomí.
Ještě v 60. letech minulého století se na mnoha školách považovalo psaní levou rukou za „vadu“.
Dnes už se naštěstí díváme jinak. Leváci bývají mimořádně kreativní, adaptabilní a originální. Možná proto, že celý život musí fungovat ve světě navrženém pro praváky – a to je učí přemýšlet jinak.
Geniální leváci, kteří změnili svět
Albert Einstein, Leonardo da Vinci, Marie Curie, Bill Gates, Barack Obama, Jimi Hendrix, Paul McCartney nebo Angelina Jolie – všichni leváci.
Někteří vědci tvrdí, že právě díky propojení obou hemisfér dokážou leváci snáze kombinovat logiku a intuici. Proto mezi nimi najdeme tolik hudebníků, umělců, architektů i vynálezců.
Ale pozor – leváctví není záruka geniality. Jen potenciál vidět věci z jiného úhlu.
Svět pro praváky
Když se zamyslíte, svět je doslova postavený na pravou ruku. Od klik myší, notebooků, dveří, hrnků, fotoaparátů, až po sportovní náčiní.
Leváci se celý život musí přizpůsobovat, a to i v drobnostech – třeba když si chtějí otevřít konzervu nebo zahrát golf.
Tento každodenní trénink však z nich dělá mistry improvizace. Jejich mozek se naučí flexibilitě a přepínání mezi způsoby myšlení. Vědci zjistili, že leváci mají častěji rozvinutější korpus callosum – spoj mezi oběma hemisférami. To jim umožňuje efektivněji kombinovat intuici s racionálním uvažováním.
Sportovní výhoda
Leváci často září i ve sportu. Ve světě, kde většina soupeřů reaguje na praváky, je levák doslova nepředvídatelný.
Boxerům trvá roky, než se naučí bojovat proti „opačné“ ruce. Tenisté jako Rafael Nadal nebo hokejisté jako Jaromír Jágr využívali svůj přirozený levostranný úder jako zbraň.
Není to kouzlo – je to prostě biologie proti rutině.
Jsou leváci jiní i psychicky?
Podle některých studií mají leváci vyšší citlivost na emoce, bývají empatičtější a vnímavější k náladám druhých.
Někteří psychologové spekulují, že jejich mozek má „otevřenější obvody“ mezi racionální a emocionální částí.
Zároveň jsou ale náchylnější k úzkostem a stresu – právě proto, že svět kolem nich často nehraje podle jejich ruky.
Tajemství zrcadlového mozku
Nejzajímavější teorie říká, že leváci mají tzv. zrcadlovou lateralizaci – mozek, který funguje trochu „opačně“, ale o to efektivněji propojuje myšlení.
To by vysvětlovalo jejich schopnost improvizovat, přemýšlet mimo zaběhnuté vzorce a nacházet řešení, která by pravák nikdy nevymyslel.
Možná proto působí leváci dojmem, že svět vidí jinak. Protože oni ho skutečně vidí jinak.
Výhoda, nebo prokletí?
Odpověď zní: obojí. Být levákem znamená žít v menšině, ale zároveň s mozkem, který má vlastní styl. Znamená to občas se cítit nepochopený, ale také být výjimečně přizpůsobivý.
Leváci jsou důkazem, že i drobná odlišnost může být darem.
A kdyby vás někdo někdy popíchnul, že máte „všechno obráceně“, můžete se jen usmát a říct:
„Možná ano. Ale aspoň mám originální pohled na svět.“
