E-shop nabízí
Lupa zvětšovací 2x - S7195Infofila.czZjistit cenu
→
Lupa filatelistická - LU 1Infofila.czZjistit cenu
→
Precizní světelná lupa s diodou LED - LU 24 LEDInfofila.czZjistit cenu
→
Lupa zvětšovací průměr 90Infofila.czZjistit cenu
→
Lupa s držátkem EBONY - 361 655Infofila.czZjistit cenu
→
Lupa zvětšovací nejen na čtení S7131Infofila.czZjistit cenu
→
Jak vznikl nápad založit projekt Toulavé Šlápoty a kdo za ním stojí?
Za projektem Toulavé Šlápoty stojí otec a syn, konkrétně tedy Miroslav Goodbody Pospíšil a Miroslav Mirinda Pospíšil. Nápad se zrodil v hlavě Goodbodyho, který je novinář a fotograf a od dětství rád cestuje. Hlavní důvody byly dva – mít na jednom místě cestovatelské články a postupně je rozšiřovat a pak mít svůj produkt, do kterého nemůže nikdo jiný mluvit. Od začátku bylo jasné, že web postaví Mirinda, který je programátor a grafik. Mirinda navíc také miluje cestování a umí i psát, takže se hned od počátku zapojil i jako psavec.
Proč jste zvolili právě název Toulavé Šlápoty? Skrývá se za ním nějaký příběh?
Název Toulavé Šlápoty vymyslel Goodbody. Tato dvě slova vlastně plně vystihují smysl a poslání tohoto magazínu. Kromě toho Goodbody v dětství chodil do turistického oddílu Šlápoty ve kterém se naučil mnoho z cestovatelských dovedností.
Pamatujete si ještě na svůj úplně první publikovaný článek? Jak na něj dnes vzpomínáte?
Dnes už nejde říct, který článek byl úplně první. Od té doby uplynulo již více než pět let. Kromě toho, než jsme magazín oficiálně spustili, tak jsme do něj nachystali prvních deset článků. Určitě si však dobře vzpomínáme na to jak Toulavé Šlápoty vypustíme do světa. Byly to chvíle plné dychtivého očekávání, radosti, hrdosti a také víry v budoucnost magazínu. Prostě splnění snu.
Jak se projekt od svého vzniku změnil a kam se podle vás nejvíce posunul?
Základní myšlenka Toulavých Šlápot zůstala stejná. Úplně se změnila prvotní grafika, změnily se různé podrubriky a trochu i hlavní rubriky, k lepšímu jsme posunuli mnoho maličkostí, které třeba nejsou hned vidět, ale mají svou důležitost. Získali jsme mnoho zajímavých partnerů pro mediální či komerční spolupráci, spustili vlastní e-shop. Kromě běžných článků děláme i rozhovory se zajímavými lidmi z oblasti cestování. Projekt se posunul dosti výrazně a vlastně stále nás udivuje, že se tolik věcí povedlo tak rychle a u některých věcí jsme ani nedoufali, že kdy budou. Dnes jsou Toulavé Šlápoty už nejen cestovatelským magazínem, ale respektovanou značkou.
Co pro vás osobně znamená cestování? Je to odpočinek, dobrodružství, inspirace nebo životní styl?
Dá se říci, že je to životní styl, ve kterém se skrývá odpočinek, dobrodružství, inspirace, životní energie, kamarádství. Díky tomuto světu jsme oba poznali hodně skvělých lidí, máme úžasné kamarády a kamarádky, víme, že všude žijí dobří lidé. Je jedno kam zrovna jedeme, zda je to někam za humna nebo do zahraničí, všude je co objevovat a čemu se učit. Na Toulavé Šlápoty myslíme každý den a pořád nás to těší.
V čem je podle vás Česká republika výjimečná z pohledu cestování?
Česká republika je cestovatelským rájem a veřejnost si to v posledních letech začíná čím dál víc uvědomovat. Máme tady unikátní systém značení turistických tras, množství naučných stezek, spoustu hradů a zámku, nádherné lesy, hory, jezera, řeky, ale i pouště či vyloženě divokou přírodou. Kdo hledá najde. Můžete si vybírat z tisíce možností a každá věková kategorie si najde to své. Dokonce zahraniční návštěvníci už zjistili, že ČR není jenom Praha, a to je dobře.
Máte raději známé turistické cíle, nebo místa, která většina lidí teprve objevuje?
Na to není úplně jednoznačná odpověď. Jsou známé cíle, které prostě chceme vidět, tak proč bychom tam nejeli, i když třeba víme, že je tam obvykle narváno. Na druhou stranu máme zkušenost, že jít tam, kde nikdo nejde se vyplatí. Najednou objevíte lokality, které jsou zajímavé, krásné a jste tam třeba úplně sami.
Jak vybíráte témata pro nové články? Plánujete výlety dlouho dopředu, nebo často vznikají spontánně?
Některé výlety jsou plánovány dlouho předem a jiné jen chvíli před startem či opravdu spontánně tady a teď. Když jsme např. jeli do Dolomit, tak jsme plánovali vše s předstihem, ale když se chceme podívat někam tzv. za roh, tak se prostě jede. Témata na články vybíráme tak, aby se hodila do naší představy o obsahu magazínu Toulavé Šlápoty. Nebereme vše co se namane, pokud cítíme, že tohle zrovna není ono. Taky dostáváme různé tipy od kamarádů či rodiny, ale je jen na nás, zda to proběhne či ne.
Kolik času obvykle zabere vznik jednoho článku od samotného výletu až po jeho zveřejnění?
Ani na tohle není jednoznačná odpověď. Například loni jsme jeli společně do Itálie. Dlouho předem jsme plánovali, pak tam několik dní byli. Následně si vytipovali o čem všem napíšeme (některé články už vyšly, jiné ještě ne) a pak si doma u PC uděláte ještě přípravu, napíšete to a postupně zveřejníte. Takže tady třeba se to počítá celkově na měsíce. Ovšem, pokud se vypravíme někam třeba v Brně, tak i s přípravou podkladů, napsáním a zveřejněním, to může být velmi rychlé – dva dny až týden. Taky bereme v úvahu, že konkrétní plán článků v kalendáři máme na zhruba dva měsíce dopředu. Ne vždy pak děláme změnu, stane se tedy, že někde jsme, ale článek vyjde až za půl roku.
Jak důležitá je pro vás fotografie? Máte při fotografování nějakou vlastní filozofii nebo styl?
Fotografie hraje velmi důležitou roli. My oba fotografujeme, což je obrovská výhoda a už třeba při samotném fotografování si děláme představu o tom, který snímek by u článku měl být. Mnoho věcí slovy nevyjádříte, ale fotografií ano. Fotka a text mají stejně důležitou roli a musí se vzájemně doplňovat. Nějaký styl má každý, ale u nás je to asi velmi podobné, víme co stojí za záběr a co už ne. Samozřejmě se stává, že k některým článkům nemáme k dispozici vlastní fotky, tak potom využíváme zdroje, které nabízejí fotky k volnému užití.
Stalo se někdy, že jste na místo přijeli s velkým očekáváním, ale nakonec jste se rozhodli o něm vůbec nepsat?
Velká očekávání se naštěstí vždy i potvrdila. Spíše se stalo, že byly věci, kdy jsme už předem brali v úvahu, že to možná nebude nic moc, ale za zkoušku to stojí. Tohle je však tak zanedbatelné množství, že nám to ani nevadí. Nejspíš umíme už docela dobře odhadnout co a jak.
Na který výlet nebo cestovatelský zážitek nikdy nezapomenete?
Těžko říct. V každém případě jeden silný zážitek zmínit můžeme. Byli jsme na horské chatě v Dolomitech. Po večeři jsme si vzali pivo ven, posadili se na lavičku a pozorovali jak se s večerem mění barva hor. Chvíli jsme fotografovali, chvíli si povídali, chvíli jen tak mlčeli. Seděli jsme tam až do chvíle, kdy nám začalo být chladno. Byly to chvíle naprostého klidu, štěstí, souznění s přírodou, s pokorou k těm horám a taky s vědomím, že tam jsme spolu. Tohle doma na gauči u televize nikdy nezažijete.
Zažili jste během cestování nějakou nečekanou nebo dobrodružnou situaci, na kterou dodnes rádi vzpomínáte?
Rádi vzpomínáme na mnoho věcí a když se sejdeme s kamarády, tak je stále o čem povídat a nikomu nevadí, že třeba tu stejnou historku slyší už po několikáte. My přidáme trochu humornou, ale hlavně překvapivou historku. Byli jsme ve Vatikánu. Po prohlídce baziliky sv. Petra jsme zjistili, že je možné jít si prohlédnout i vnitřní ochoz kupole a také střechu. Nebylo co rozmýšlet. Výtahem nás vyvezli k vnitřnímu ochozu, ten byl zajímavý, ale to hlavní nás teprve čekalo. Nejprve výstup po točitém schodišti, kde jdete nakloněni na jednu stranu, protože kupole má prostě takový tvar. Za chvíli si připadáte jako opilí. Pak konečně dorazíte na místo. Vchodem vejdete na střechu baziliky, rozhlédnete se kolem a … No schválně, co byste řekli? Uvidíte před sebou bufet. Ano, mezi těmi nádhernými sochami a architektonicky umělecky zpracovanou střechou mají tady kamenný bufet. Nejdřív na to zíráte, protože tohle fakt nečekáte a pak se začnete smát. Nikdy by nás nenapadlo, že na střeše baziliky sv. Petra ve Vatikánu si dáme kávu a croissant.
Existuje místo, kam se pravidelně vracíte a které vás nikdy neomrzí?
Samozřejmě. Goodbody se rád vrací na jedno místo v lese u Mladecka na Opavsku a Mirinda na Slezskou Hartu. Tato místa pro nás mají osobní význam, který si však necháme pro sebe.
Které české regiony jsou podle vás stále neprávem opomíjené a zasloužily by si větší pozornost turistů?
Taková místa najdete například v severních Čechách nebo na Vysočině. Jinak obecně lidé cestují prakticky všude a spíše se jedná o konkrétní destinace, které zůstávají tak trochu mimo hlavní pozornost.
Jaké chyby podle vás dělají lidé při plánování výletů nejčastěji?
Neumí odhadnout své fyzické možnosti, neví jaké vybavení si zabalit, podceňují počasí, neumí zvážit jak dlouho jim daný úsek bude trvat překonat a jak si naplánovat přejezdy vlakem apod., nemají úctu k místním zvyklostem. Všechno se dá naučit, ale musí se chtít. Když jedu do hor, tak nemohu mít obuté žabky apod. Informace se už dají vcelku snadno sehnat, jen je třeba tomu věnovat čas. Chování se dá jen těžko jen tak změnit, ale to už je jiné téma.
Co by podle vás nemělo chybět ve výbavě žádného správného výletníka?
Záleží na to kam se chystáte. Něco jiného potřebujete v horách, něco jiného ve městě. V každém případě mějte u sebe nabitý mobil, nůž, KPZ, vodu, malou svačinku. Podle počasí se může hodit i třeba svetr navíc či v teplejších dnech bundu v batohu, pro jistotu. Prostě používat zdravý selský rozum.
Jaké jsou vaše oblíbené tipy na to, aby si lidé výlet skutečně užili a nešlo jen o rychlé odškrtnutí dalšího místa na mapě?
Nespěchat a mít trpělivost. Vyhraďte si dostatek času, mějte oči otevřené, vychutnávejte si vše plnými doušky. Poznávejte nejen fyzicky, ale i srdcem. Klidně běžte i tam, kde nikdo nechodí, nebojte se někoho oslovit když budete potřebovat pomoc. Raději si naplánujte méně dílčích cílů a užijte si to, než toho mít hodně a pak se to celé změní v závod s časem. Vy sami jste režiséry svých toulek.
Sledujete při tvorbě obsahu spíše vlastní intuici, nebo také přání a doporučení vašich čtenářů?
Především vlastní intuici. Osvědčilo se to nejlépe. My víme jak chceme aby Toulavé Šlápoty vypadaly a nikdo jiný to vědět ani nemůže. Doporučení si třeba vyslechneme, ale není řečeno, že se tím budeme řídit. Kromě toho, máme zjištěno, že ta intuice je i v souladu s tím, co se čtenářům líbí. Čas od času někdo nějaký článek pochválí či sdílí na sociálních sítích a to by se nedělo, kdyby se představy nás tvůrců a čtenářů výrazně míjely.
Jaké novinky nebo plány chystáte pro Toulavé Šlápoty v nejbližší době?
Jedno rčení zní: Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech. Nějaké plány samozřejmě jsou. Něco už má svou podobu a něco je ve stádiu úvah. Zatím nebudeme říkat o co jde, minimálně do doby, než uznáme, že nastal ten pravý čas. Prostě se nechte překvapit.
Existuje nějaké místo, které máte dlouhodobě na seznamu, ale zatím jste se na něj nedostali?
Možná vás to překvapí, ale na tom seznamu jsou například Děvíčky. Přitom jižní Moravu máme moc rádi a kolem jsme už navštívili toho vícero. Jednou na to, ale určitě dojde. Trpělivost je naše silná stránka.
Myslíte si, že se styl cestování lidí za posledních deset let výrazně změnil? Pokud ano, v čem nejvíce?
Změnil se určitě. Obecně v tom, že lidé začali více jezdit. Ne nadarmo se říká, že my Češi jsme nejzcestovalejší národ na světě. Lidé více tráví svou dovolenou tady u nás a rádi poznávají krásy České republiky. Cestování hodně ovlivnily i projekty Stezka Českem a Via Czechia. Na cestu s batohem na zádech najednou vyrážejí i lidé, které by to dřív ani nenapadlo, a to vlastně všech věkových kategorií. Hodně rozmohla i tzv. zážitková turistika – vinařství, farmy apod.
Jakou radu byste dali lidem, kteří chtějí začít více cestovat po České republice, ale zatím neví, kde začít?
Především je nejdůležitější udělat první krok, tedy začít. Na začátku jeďte třeba kousek za město nebo do sousedního města. Projděte v lese, který máte v okolí, navštivte zámek poblíž. Postupně přidávejte i vzdálenější cíle a třeba i na několik dní. Nebojte se. V ČR se snadno domluvíte, prakticky všude je civilizace na dosah. Do zahraničí jeďte třeba s někým z rodiny, s dobrým kamarádem či kamarádkou. Klidně cestujte i sami, takových lidí je mnoho a úplně se vykašlete na svůj věk. Na tohle nejste nikdy staří. Nebojte se cestovat s dětmi. Děti se rychle učí a zvládnou toho víc, než by se řeklo. A učte se. Učte se novým technologiím, učte se od svých dospělých dětí, od zkušenějších přátel, které dobře znáte. Budeme rádi, když se pak kdokoli s námi podělí o své zážitky.
Kdybyste měli doporučit jediný výlet v České republice, který by měl každý alespoň jednou za život absolvovat, který by to byl a proč?
Možná teď bude někdo čekat něco objevného. Bohužel, to se konat nebude. Každý má svá srdcová místa u sebe a mohou se logicky lišit. Když to však má být místo, které by měl aspoň jednou za život navštívit každý Čech, tak je to Pražský hrad. Ať má na to názor každý jaký chce, ale Pražský hrad je symbolem české státnosti, našich dějin, celkového vývoje, naší kultury. Zapomeňte teď na politiku či na davy lidí. Pražský hrad je památka, která nemá obdoby a každý by ji měl navštívit a vidět na vlastní oči.
Na závěr – co byste chtěli vzkázat všem čtenářům, kteří rádi objevují nová místa a hledají inspiraci pro své další cesty?
Pokud budete cestovat, jakkoliv a kdekoliv, nikdy skutečně nezestárnete. Cestování vám to prostě nedovolí. Pořád si uchováte otevřenou mysl, životní optimismus, entuziasmus. Možná věkem toho zvládnete méně, ale to je normální. Ti mladší si pak díky cestování mohou proměnit svůj život v klidnější dráhu, nebudou věřit nesmyslům hloupých lidí, budou umět si vytvořit vlastní názor. Jednoho dne si pak řeknete, že to celé za to stálo, protože ty vzpomínky vám nikdo nevezme.
Za redakci Ocemsemluvi.cz – Zdeněk Jindra
