Planeta Země je domovem nepředstavitelného množství živočichů. Lidstvo si dlouhá staletí myslelo, že zná a pojmenoval všechny důležité organismy, které se kolem něj pohybují. Realita je však značně skromněji – vědecké odhady naznačují, že jsme prozatím identifikovali jen malý zlomek všech existujících druhů. Mnoho zvířat zůstává skrytých v hustých pralesích, hlubinách oceánů a neznámých koutech našeho světa.
Obrovská mezera v naší znalostech
Vědecká komunita se shoduje na tom, že jsme teprve na počátku mapování biodiverzity Země. Zatímco některé skupiny zvířat jsou relativně dobře prozkoumány, ostatní zůstávají téměř zcela neznámé. Nejnovější odhady naznačují, že známe pouze zlomek všech druhů, které na Zemi žijí. Tento fakt je nejen fascinující z vědeckého hlediska, ale také znepokojující z pohledu ochrany přírody – můžeme ztratit druhy, které vůbec nespoznáme.
Pavoukové království: 50 tisíc zjišťovaných druhů
Mezi všemi skupinami živočichů zaujímají pavouci zvláštní postavení. Ve vědeckém světě je registrováno přibližně 50 tisíc druhů pavouků, což je počet, který se neustále zvyšuje. Přestože se může zdát, že je to velké číslo, skutečnost je odlišná. Arachnologové – vědci zabývající se pavouky – odhadují, že jsme objevili pouze kolem 20 procent všech pavouků, které na Zemi existují. Zbývá tedy ještě 200 tisíc nebo více druhů, které čekají na objevení.
Pavouci coby klíč k chápání biodiverzity
Pavouci představují zajímavý případ pro studium neznámých druhů. Jsou rozšířeni prakticky na všech kontinentech a osvojili si nejrůznější prostředí – od vlhkých deštných pralesů přes pouště až po horské oblasti. Jejich rozmanitost je ohromující. Každý rok vědecké týmy popisují stovky nových druhů. Díky své hojnosti a dostupnosti jsou pavouci ideálním indikátorem biodiverzity určité oblasti.
Ostatní tajemné skupiny
Pavouci nejsou zdaleka jediní, kteří skrývají své tajemství. Hmyz obecně je daleko lépe popsaný než jiné skupiny živočichů, přesto se zde každoročně objevují tisíce nových druhů. Korýši, červovci a další malí živočichové jsou obzvláště bohatě reprezentováni mezi neobjevenými druhy. Ještě horší je situace u mikroskopických zvířat – jejich počet neznámých druhů se měří na miliony.
Problémy s objevováním nových druhů
Hledání nových živočichů není jednoduchá záležitost. Mnoho druhů je extrémně vzácných nebo velmi malých, čímž se jejich pozorování stává náročným. Přidejte k tomu skutečnost, že nejbohatší oblasti biodiverzity se nachází v málo prozkoumáných částech světa – v tropických deštných pralesích Afriky, Asie a Jižní Ameriky – a jasně se ukazuje, proč naše poznatky zůstávají tak omezené. Některé oblasti jsou prakticky nepřístupné nebo příliš nebezpečné pro systematické průzkumy.
Vyhynutí jako stín objevování
Paradoxní na tom je, že spoustu druhů vyhubíme, aniž bychom je vůbec poznali. Zničení přírodních biotopů postupuje mnohokrát rychleji než tempo našich vědeckých objevů. Odhaduje se, že každý den vymizí desítky druhů – mnohé z nich bez toho, aby je věda někdy popsala. Toto je smutnější stránka naší neznalosti přírody.
Naděje do budoucnosti
Přestože je situace vážná, existují důvody k optimismu. Moderní technologie – od DNA sekvenování až po drony pro průzkum deštných pralesů – nám umožňují objevovat nové druhy rychleji než kdykoliv předtím. Mezinárodní iniciativy zaměřené na biodiverzitu se snaží mapovat živočíchy systematičtěji a včas. Věda se pomaličku blíží k lepšímu pochopení toho, jak je náš svět pestrý a tajemný.
Živočichové zůstávají naším největším neznámým. Ať už jde o pavouka v australské divočině nebo mikroskopické tvory v hlubokomořských sedimentech, vesmír života na Zemi je nekonečně bohatší, než jsme si dlouho mysleli. Naším úkolem nyní je jej objevovat a chránit, dříve než bude příliš pozdě.
