Nad údolím řeky Jizery, nedaleko města Bakov nad Jizerou, se na zalesněném návrší tyčí zřícenina zámku Zvířetice. Místo, které láká milovníky historie, romantiky i tajemna, patří k nejmalebnějším památkám středních Čech. Přestože dnes stojí jen zbytky zdí a věže, atmosféra Zvířetic je jedinečná – každý kámen tu vypráví svůj příběh o slávě, zkáze i znovuzrození. Jakmile Zvířetice spatříte, možná si ihned vybavíte nějaký z filmů, ve kterém jste zříceninu viděli, protože je pro filmaře velmi populární.
Od hradu k renesančnímu sídlu
Počátky Zvířetic sahají až do 14. století, kdy zde páni ze Zvířetic, původně významný šlechtický rod, nechali vystavět hrad. Jeho úkolem bylo chránit cestu podél Jizery a kontrolovat okolní kraj. První písemná zmínka o Zvířeticích pochází z roku 1318, kdy se v pramenech objevuje Zdislav ze Zvířetic. Původní hrad byl gotický, s obrannými věžemi a typickým středověkým půdorysem.
V 16. století se tehdejší majitelé – rod Vartemberků – rozhodli přestavět původní hrad na pohodlnější renesanční zámek. Nové sídlo se stalo symbolem společenského postavení rodu a Zvířetice tehdy prožívaly období největší slávy. Budova získala reprezentativní vzhled s arkádami, sgrafity a výzdobou, která odpovídala vkusu tehdejší šlechty.
Požáry, války a pád
Osud Zvířetic však nebyl příznivý. Během třicetileté války bylo panství několikrát vypleněno a zámek utrpěl značné škody. Přesto byl ještě obnoven a dál obýván. Zlom přišel v roce 1693, kdy zámek zachvátil ničivý požár. Ten jej zcela zdevastoval, a i když byla část objektu později opravena, další požár roku 1720 znamenal definitivní konec života na Zvířeticích.
Od té doby zámek chátral. Zdivo se postupně rozpadalo, některé části byly rozebírány na stavební materiál a příroda si místo pomalu brala zpět. Přestože se původní nádhera ztratila, zbytky hradu a zámku zůstaly výraznou dominantou krajiny.
Romantické ruiny a obnova
V 19. století se zřícenina stala oblíbeným cílem výletníků a umělců, kteří v ní nacházeli inspiraci. Romantické trosky s výhledem na údolí Jizery se objevovaly na malbách, rytinách i v literatuře. Zvířetice si získaly pověst tajemného a poetického místa, kde se snoubí krása přírody s dotekem dávné historie.
V posledních desetiletích se o zříceninu začalo více pečovat. Probíhají zde záchranné a stabilizační práce, které mají za cíl uchovat zbytky zdí i věží pro budoucí generace. Díky místním nadšencům a obci Bakov nad Jizerou se Zvířetice proměnily v živé místo – konají se tu kulturní akce, koncerty, historické slavnosti i letní promítání.
Oblíbené místo pro filmaře
Na zřícenině zámku Zvířetice se natáčely pohádky, filmy, ale i části různých seriálů. Jedním z nich je „Máj“ (2008), zde se usídlil Vilém s ostatními loupežníky. Z pohádek jsou to třeba „O uloupené divožence“ (2007), „Zvon Lukáš“ (2002) nebo „Jak si nevzít princeznu“ (2021).
Výlet na Zvířetice
Dnes je areál zříceniny volně přístupný a nabízí nejen pohled do historie, ale i nádherný výhled do krajiny. Ze zachovalé válcové věže se otevírá panorama Jizerského údolí a na horizontu lze spatřit město Mladá Boleslav. Cesta ke zřícenině vede po značené stezce z Bakova nad Jizerou a je vhodná i pro rodiny s dětmi.
Návštěvníci zde mohou vidět dochované části bývalého paláce, obvodové zdi i torzo renesanční věže. V letních měsících tu funguje malé informační centrum a občerstvení, které provozuje spolek Zvířetice – přátelé památky. Atmosféra místa je klidná a inspirující – ideální pro odpočinek, fotografování nebo prosté toulání se mezi dávnými zdmi.
Zvířetice dnes – živá historie
Zvířetice nejsou jen památkou minulosti, ale i symbolem vztahu lidí k historii a krajině. Připomínají, že i zříceniny mohou mít život – skrze příběhy, umění, kulturu i společná setkání. Je to místo, kde se potkává romantika, respekt k minulosti a láska k české krajině. Kdo jednou vystoupá na zvířetickou vyhlídku, ucítí zvláštní klid a propojení s dávnými časy. A i když zámek už dávno nezdobí bohaté sály a zrcadla, jeho duch tu stále zůstává – v kamenech, v trávě mezi zdmi i v pohledu, který z jeho věže směřuje daleko přes řeku Jizeru.
Foto: Petr Pokorný (Makawiel)
