Sérioví vrazi – Jack Svlékač

V roce 1959 17. června našli londýnští policisté na břehu řeky Temže tělo Elizabeth Figg. Její mrtvola byla opřena o vrbu a na sobě měla roztrhané pruhované šaty a několik škrábanců na těle. Přestože se oběť živila jako prostitutka a v nebezpečí byla každou chvíli, byla to pro policii vražda výjimečná.  Zarážející bylo především to, že tak frekventovaném místě, byl někdo tak odvážný, že vystavil mrtvolu na odiv. Přes několik stovek hodin usilovné práce se nepodařilo vystopovat pachatele a tak byl případ na celé čtyři roky zapomenut.

8. listopadu 1963 se našlo další tělo zavražděné prostitutky. Podobně jako předchozí oběť, byla i Gwyneth Rees nalezena skoro nahá kromě jediné punčochy i způsob vraždy byl stejný (uškrcení). I v tomto případu chybělo plno důkazů a kolegyně z branže nebo rodina nespolupracovali s policií. Nikdo si ani tento případ nespojoval s Elizabeth Figg a tak veřejnost byla v relativním klidu. Vše se změnilo až při nálezu třetí oběti 2. února 1964. Tělo spatřené na hladině patřilo Hannah Tailford, která se živila jako servírka a příležitostná prostitutka. Podobnost s předchozími případy byla více než zarážející. Oběti opět chybělo ošacení kromě punčochy a v ústech měla nacpané kalhoty pokryté spermatem. Příčina smrti bylo uškrcení. Když 8. dubna 1964 vyplavalo na hladinu další tělo, bylo všem jasné, že jde o stejného pachatele. Vše se kompletně opakovalo od způsobu zabití až po svlečení oběti. Policie zesílila hlídky kolem řeky Temže v domnění, že dopadne pachatele během další vraždy, ale příště byla zavražděna nalezena na jiném místě. Policie apelovala na prostitutky, aby poskytly utajeně případná svědectví a dokonce nasadila i své volavky, ale vše bez úspěchu. O několik dní později se našlo další tělo a jediná indicie byly drobné částečky barvy. Během jedné noci si dvě prostitutky kryli záda a prohlíželi si navzájem klienty. Když se jedna z nich druhý den objevila mrtvá, dostala policie identifikaci možného vraha. Přesto to k ničemu nevedlo a po objevení již osmé oběti byl odvolán vrchní vyšetřovatel John Du Rose a zdvojnásobil se počet pracovníků na případu. Veškerá pozornost se přesunula na původ barvy a brzo poté policie vypátrala úkryt vraha, který se nacházel v budově Heron Trading Estate. Policie začala vyšetřovat okruh podezřelých, který se velmi zúžil. Nyní vyšetřovatel Du Rose doufal, že se vrah v panice přizná nebo udělá chybu. Po zveřejnění těchto informací již nebylo nalezeno žádné tělo. Pět let poté se v rozhovoru pro BBC, Du Rose nechal slyšet, že zná vrahovu totožnost. V březnu roku 1965 se chystali k zatčení podezřeléh, ten však spáchal sebevraždu. Po mnoha let byla tato verze případu neoficiálně považována za přijatelnou. V roce 2000 se pustil do vlastního vyšetřování David Seabrook, který víceméně vyvrátil všechny předchozí tvrzení a přišel s novým podezřelým. Do dnes zůstávat nezodpovězeno plno otázek, ať už kolem počtu obětí zda jich bylo skutečně osm nebo kdo byl skutečným pachatelem.