Slizovky, či také hlenky, se vzpírají vědeckému vysvětlení – doslova. Nejsou to rostliny, zvířata ani houby (jak se vědci domnívali před objevením sekvenování DNA). Místo toho jsou slizovky považovány za protisty, což jeden vědec popisuje jako souhrnný termín pro „všechno, čemu doopravdy nerozumíme“. Slizovky se také vzpírají našemu chápání pohlaví, protože jsou schopny předpokládat více než 700 různých pohlaví v závislosti na své genetice. Dokonce komplikují naše představy o inteligenci. Samy o sobě jsou slizovky jednoduché jednobuněčné bytosti, ale společně tvoří komplexní síť, která si pamatuje a projevuje spoustu chytrých funkcí.
Mistři v řešení bludišť
Například slizovci, jako je Physarum polycephalum, jsou mistři v řešení bludišť. K bludišti přistupují zcela jinak než průměrný člověk, který se může vydat po jedné cestě, jen aby narazil na slepou uličku, vrátil se a pak vyzkoušel jinou cestu. Slizovci se naopak rozprostřou po celém povrchu bludiště a poté reorganizují své tělo, čímž zanechají za sebou nejefektivnější cestu, jak se dostat z bodu A do bodu B.
Slizovci samozřejmě nezačali řešit bludiště pro zábavu nebo vědu: Ve volné přírodě se Physarum polycephalum vyvinul tak, že rozprostře své pseudopodie (síť trubicovitých úponků), aby našel potravu, jako jsou bakterie a plísňové spory. Jakmile je potrava nalezena, slizovci vytvoří co nejefektivnější cestu k ní – to vše bez mozku nebo nervového systému. Vědci mohou stále pouze teoretizovat o tom, jak slizovci přenášejí informace po svém těle. A ačkoli se po planetě šíří už možná miliardu let, slizovci se teprve nedávno dočkali respektu, který si zaslouží. V roce 2019 vytvořila pařížská zoo výstavu oslavující slizovníky, což bylo rozhodnutí, které se stalo virálním a upoutalo pozornost celého světa. Lepší pozdě než nikdy.
