O čem se mluví Bizarní svět zábavy
Tento náboženský a kulturní svátek každoročně oslavuje Irsko, Spojené království, Švédsko, Spojené státy (zde se svátek dostal s příchodem irských přistěhovalců v roce 1840, když prchali před hladomorem kvůli nedostatku brambor), v latinskoamerických zemích je dokonce známý jako „Noche de Brujas“ (Noc čarodějnic). Nevyhnete se mu však dokonce i v Japonsku, na Novém Zélandě nebo v Austrálii. Po sérii článků halloweenských zvyků, je nakonec žádoucí, tento svátek představit…
Původ slova Halloween najdeme již v katolické církvi, pochází totiž ze zkrácené zkomoleniny slov „All Hallows Eve“, volně přešlé v „All Hallows Day (což je český Svátek Všech svatých, oslavující se 1. listopadu), řeč je o katolickém svátku zachování památky svatých. Ovšem původ Halloweenu je mnohem starší…
V 5. století, ještě před Kristem, léto v keltském Irsku oficiálně končilo 31. října. Této noci s přechodem na 1. listopad, se podle Keltů vytváří hranice mezi přechodem z léta na zimu. A této noci se slavil tedy svátek „Samhain“ (ze staroirského „samain“) – keltský Nový rok. Tato doba byla Kelty vnímána jako čas, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí.
Ovšem s 1. stol. n. l. byla keltská území dobyta Římany. S tím souviselo nevyhnutelné prolínání tradic a ke svátku Samhain, se tedy začal slavit i konec úrody. K symbolům Samhainu tak přibylo obilí a ovoce. K tradičním zvykům o Samhainu však nadále patřilo prostírání u večeře pro zesnulé příbuzné a vystavování zapálené svíčky za oknem (často ve vyřezávané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu). Lidé se také převlékali do starých cárů a malovali si obličeje, aby se uchránili před zlými duchy, aby je „vystrašili“.
Se svíčkou již v tradiční halloweenské „lucerničce“, které se říká Jack-o´-lantern, se pojí příběh. Původně byla lucerna (angl. „lantern“) vyřezávaná z tuřínu, brambor, popřípadě výše zmíněné řepy, se svítícími uhlíky nebo svíčkou uvnitř. V Americe však tuříny nebo řepy nebyly vždy dostupné, proto místo nich „ztradičněly“ hojné dýně. Tyto lucerny představovaly duše zemřelých milovaných bytostí a bývaly umístěny v oknech nebo na verandách, aby vítaly pozůstalé. Také však sloužily jako ochrana proti zlým skřítkům.
O původu největšího symbolu Halloweenu – Jack-o´-lantern, se opírá mnoho tradic a legend. Právě jedna z nejznámějších v rámci irského folklóru, vypráví o irském darmošlapovi Jackovi, dobře známém pro své opilecké podlosti. Jack byl na Halloween opilý tak, že jeho duše začala pomalu opouštět jeho tělo. Ďábel spatřil svou příležitost a přišel si pro něj na zem. Jack byl zoufalý, chtěl se vyhnout svému osudu, a tak prosil ďábla ještě alespoň o poslední drink. Ďábel souhlasil, ale řekl Jackovi, ať si zaplatí své pití sám, protože on peníze nemá. Ovšem i Jack tvrdil, že je bez peněz. Zeptal se proto ďábla, jestli by se na těch 6 pencí nepřeměnil, Jack by zaplatil a ďábel by se pak přeměnil zpátky. Ďábel po uvážení souhlasil, změnil se na 6 pencí a Jack okamžitě popadl minci a dal jí do své peněženky.
Ďábel byl uvězněn, začal prosit, a pak i hrozit. Nakonec se tedy dohodli, že Jack ďábla pustí, když slíbí, že mu dá ještě rok volnosti. Tak se i stalo. I netrvalo dlouho a Jack se vrátil do starých kolejí a podlehl alkoholu.
Další rok si tedy ďábel přišel pro slíbenou Jackovu duši. Jack přemýšlel, jak znovu podvést ďábla a uchránit svou duši. Navrhl tedy ďáblovi, že si může vzít jedno z lahodných jablek, visících na jabloni. Ďábel ale na jablka nedosáhl, proto mu Jack nabídl, aby mu vlezl na ramena a pro jablko se natáhl. Jakmile byl ďábel na stromě, vytáhl Jack z kapsy nůž a vyřezal do kmene kříž. Ďábel proto nemohl slézt ze stromu a rozzuřený a zoufalý nabídl Jackovi dalších deset let k dobru, když ho pustí ze stromu. Jack ale trval na tom, že už si ďábel pro něj nesmí nikdy znovu přijít a on bude svobodný. Ďábel nakonec rozzuřeně souhlasil.
Jackův život se poté opět vrátil do starých kolejí. Před dalším Halloweenem však Jackovo tělo podlehlo alkoholu a Jack zemřel. Od brány nebes byl pro podlost v životě odvrácen, ale i ďábel jej odmítl od brány pekelné, protože mu přislíbil, že už pro něj nikdy více nepřijde. Poslal jej tedy tam, odkud přišel a na pomoc dal Jackovi žhavou hroudu uhlí, která jej provázela jeho cestou. Jack ji vložil do vydlabané řepy a od té doby mu svítila na jeho věčné cestě. Proto lidí na verandu dávají Jack-o´-lantern, protože věří, že Jack si světlo vezme a ochrání je před čímkoli…
Během dalšího půl století se šířil vliv katolické církve. Papež Řehoř IV. chtěl odstranit pohanské zvyky a pro období Samhainu tedy vytvořil nový svátek – dnes známý Svátek Všech svatých. Ten měl staré zvyky nahradit, ovšem lidé to vyřešili tak, že prostě slavili svátky oba. V 16. století už byly prolnuty natolik, že se slavily jako jeden.
Tradice Samhainu tak do současnosti přežila v podobě Halloweenu – svátku, který se slaví v podvečer 31. října. Ze starých zvyků se zachovaly zejména „lucerničky“ pro mrtvé, tedy dýně, vyřezávané do podoby strašidelného obličeje se zapálenou svíčkou uvnitř. Další původní zvyk jsou strašidelné kostýmy a make-up. Dnes se právě děti oblékají do kostýmů a chodí na koledu, dům od domu žadonit o cukrovinky (kdysi o hlavní jídlo), případně o penízky. Koncept oblékání dětí do kostýmů lze připsat tradici „mumming“, která během pozdního Středověku převládala na Britských ostrovech, v Německu a Skandinávii. Dnes však koledníci VB (především Londýňané) upouští od kostýmů, zato Irsko si uchovává tradice, které ani USA, která si tento svátek přivlastnila, nezná. V Irsku je například oblíbenou halloweenskou potravou „barmbrack“ (chléb) a „colcannon“ (vařené brambory s kapustou a cibulí).
Koleda, to je známé „Trick or treat!“ … or heart attack… („Koledu, nebo vám něco provedu!“), kdy jsou děti jediný den v roce oprávněny ničit cizí majetek. Pomalovávat auta nebo chystat různé pastičky – zubní pastu na kliky u dveří, například. Každý Američan se tak chtě nechtě, raději účastní Halloweenu a děti obdaří cukrovinkami. Tato „moderní“ koleda se ve Spojených státech začala rozšiřovat až od roku 1930, zhruba sto let poté, co vznikla.
Lumpárny mají svůj původ údajně ne u irských Keltů, ale v evropském zvyku z 9. století, který se nazývá „souling“ (soul=duše), kdy 2. listopadu (na Dušičky), chodili staří křesťané od vesnice k vesnici a žebrali o „soul cakes“, tedy o dušičkové koláčky. Ty se vyráběly ze čtverečku chleba s rozinkami a lidé je pekli pro duše svých bližních v očistci. Čím více těchto koláčků totiž žebráci dostali, tím více modliteb slíbili věnovat zemřelým příbuzným štědrého dárce (městem také chodili vyvolávači v černém, kteří zvonili na zvony a připomínali, aby se lidé modlili za uvězněné duše zemřelých). V té době se totiž věřilo, že zemřelí odcházejí po smrti do předpeklí (tedy limbu) a modlitby, dokonce i cizích lidí, jim mohou pomoci, dostat se do nebe. Také se věřilo, že při konzumaci těchto koláčků nebo dortíků, se uvolňují duše z očistce.
Samhain, blízký jeho původní keltské podobě, v současnosti slaví příslušníci některých novopohanských náboženství, zejména keltského novopohanství a Wiccy, kdy se z wiccanského Boha o Samhainu stává Pán smrti, který usedá na trůn v podsvětí jako vládce mrtvých. Po jeho boku sedí Bohyně, se kterou se spojí a počne syna (nového Boha). Zatímco se Bohyně a mladý Bůh o Imbolcu (jeden ze čtyř hlavních svátků irského kalendáře slavený Gaely, u Wiccy je to „svátek světel“, kdy dosahuje mladý Bůh dospělosti, a kdy se rozžínají světla a požívají mléčné výrobky a kořeněná jídla) vracejí zpět na tento svět, starý Bůh zůstává v podsvětní říši, pomalu ztrácí svou sílu a postupně jej pohlcuje jeho vlastní tma a nevědomí.
Jedna z původních legend praví, že se o tomto svátečním čase duše, jež opustily těla všech, kteří zemřeli v průběhu předcházejícího roku, vrací a hledají živá těla (časem, s příchodem víry v reinkarnaci, začaly vznikat i kostýmy leprikónů nebo zvířat), která by mohla vlastnit příští rok. Věřilo se, že to byla jediná šance, jak získat posmrtný život. Právě proto Keltové věřili, že všechny zákony vesmíru a času pro tuto dobu přestávají platit a dovolují světu duchů, smísit se se světem živých…
Ovšem ti, co žili, si samozřejmě nepřáli, být vlastněni duchy. Takže v noci 31. října, pohané ve svých domech uhasili ohně, aby byly domy studené a nelákavé. Proto si oblékli ty ďábelské kostýmy a hlučně se producírovali po okolí (jak známe dnešní lampiónové průvody s dětským „booo“), ve snaze odradit duchy, kteří hledali nová těla.
Jiným důvodem, proč Keltové uhasili své ohně, je však teze, že je znovu zažehovali z jednoho společného zdroje – ohně Druidů, jenž byl udržován ve středu Irska, v Usinachu.
Byť dnes má Halloween spíše zábavný ráz, původně to byla příležitost pro věřící, vzpomenout si na všechny svaté a mučedníky (známé i neznámé), a to v průběhu křesťanských dějin. 31. října nesměl nikdo pracovat, jedinou povinností byla návštěva kostela.
Doprovodné fotografie jsou vesměs z let 1875 – 1955.
