Leonardo DiCaprio

Přídomek Velký, pseudonym Gatsby. Leonardo DiCaprio stojí v posledních letech na úplné špičce nápisu Hollywood a co jeho film, to skvost. Sakra, jak je možný, že to zmrzlej bezďák z kocábky dotáhl takhle daleko?

Když projíždím hercův profil na ČSFD neunikne mi, že jsem jeho celou hereckou filmografii hodnotila vždy 4-5 hvězdičkami a nezhyzdila to ani bulvární skutečnost, že se Leo údajně sprchuje jen, když zrovna natáčí film. Modelky pak také musí být nahoře huj a dole fuj, když se mu nejedna na jedno volební období propůjčila, nicméně je fakt, že Leonardo s věkem zraje jak Sedlčanský Pepa a charisma mu nechybí. Už vůbec mu však nechybí talent, který je rok od roku větší. Nebo to dělá hercovo obsazení v lukrativních rolích?

Jisté je, že po maligních „Critters-ácích“, stál první jeho film za něco – až průlomový „Sežraný Gilbert Grape“, kde však nelze opomenout, že se Leo otíral o Deppa, který jej označkoval pro echo kvalitním režisérům.

A tak z následných známějších, které doslova změnily svět, nutno uvést Titanic, kde měl Leo svou 194 minutovou a rovnou hlavní roli nadrženého chudáka. Byť mi dodnes jeho díra na čele vadí, jako vytí úvodní titanicovské písně v podání C. Dion, stále na to poprvé zapařeného okna jednoho z prvních automobilů, s nostalgií vzpomínám.

Ve své dvojroli, jako Muž se železnou maskou pak Leo ukázal, že je jako většina herců schizofrenní a trumfl tím i výkony pedofilního kolegy Jeremy Ironse nebo Depardieu. Pak mě osobně bavila až Pláž, která se však velké ovace nedočkala. To Skrytá identita byla hotovým krimi skvostem, kde jsem začala Lea vnímat jako Pána herce, Nouzový východ nato však byl zpětným lístkem na Titanic, tentokráte ale se školením o interrupci.

Po Labyrintu lží přišel můj osobní průlom, kdy už ve světě filmu pro mě nic nebude takové, jaké to bylo. Prokletý ostrov mne nějak emočně odzbrojil, znásilnil, degradoval a deprimoval zároveň (později jsem btw cítila jakousi nejen hereckou a teritoriální spojitost s American Horror Story: Asylum), ovšem Počátek, u kterého zvlhnete jen při doprovodné hudbě, už netřeba ani komentovat. Aniž by se jednalo o film podpořený pravidelným vysíláním, tradicí nebo sledovaností věkové generace (lípnu sem v kontrapozici ohraného a vánočního Sám doma), okamžitě se za pouhé čtyři roky své existence, stal „Inception“ šestým nejoblíbenějším filmem (zde nesmím zapomenout na taktéž kvalitně vzkvétajícího Josepha Gordon-Levitta-Batmana).

No a zase jsme u starého prasáka Martina Scorsesea. Ten jednasedmdesátiletý děda teda sakra přiměřeně ví, co to je sex dnešní generace, praktikující se na Wall Street v době produktivního věku Michaela Douglase. Hotová zvrácená a promiskuitní swingers party morální degradace (Vlk z Wall Street) bavila 83% méně zvrácených diváků a film se zasloužil (a po plné dostupnosti se ještě zaslouží, protože stále ještě hraje v kinech a jen tak jej nikde „nezpirátujete“) o podobný mezigenerační rozruch, jako Počátek.

Velký Gatsby udělal z Leonarda muže ženských snů a muže, jako jsou všichni muži – notorického lháře. Gatsby je pohádka, jako jsou snad všechny filmy Baze Luhrmanna, neuniknou vám Moulin Rouge podobné rysy – vtipné scény, ostré barvy a cetky souložnic. Ovšem také velká láska, která překonala dlouhé roky, ale s koncem, který v životě bývá častější, než ten šťastný….