Free songs
Home / Kultura / Casanova a jeho mužné libido
Casanova a jeho mužné libido

Casanova a jeho mužné libido

O Giacomo Casanovi toho bylo řečeno hodně. Za svůj život toho stihl, tolik co by nestihlo, ani deset můžu dohromady a kromě milostných pletich a sexu do toho patří i intriky, hazard, alkohol či vězení. Za svůj život stihl spoustu pozic ve společenském postavení, ale jeho hýřivý život nakonec skončil v podobě ponižujícího konce nepochopeného bohéma.

Casanova zemřel 4. června roku 1798 a přesto dodnes je symbolem milovníka žen a umělcem v oboru svádění. Svojí nálepku si však získal zaslouženě a to nejen kvůli počtu žen, které během života obšťastnil, ale i pro svůj šarm, kterými je zdolával.

Giacomo-casanova-history-cover

Narodil se v roce 1725 do rodiny herečky a tanečníky, svoje dětství však prožil v opatrovnictví duchovního Gozziho. Díky tomu se mu dostalo skvělého vzdělání, které v pozdější době využije k dobývání srdcí žen a společenských kruhů.

Svoji kariéru začal jako klerik a první zakázku měl v domě benátského senátora Alvise Malipieriho, kde získává první zkušenosti z milování žen, ale také to jak funguje vyšší společnost a co je potřeba pro dobře bydlo.

Během pár let stihl projít řadou zaměstnání od vojenského důstojníka až pro profesionálního hazardního hráče či houslisty. V roce 1750 vstupuje do zednářské lóže. Díky tomu mohl naplno rozjet svoje umění ve společenských vrstvách. Začíná jedno milostné dobrodružství za druhým, cestuje po celé Evropě, pečlivě buduje své kontakty.

Dostal se do služeb Portugalců jako tajný agent nebo byl finančním poradcem pro francouzský dvůr či nabízel Angličanům svůj patent na národní loterii. Dalšími projekty, kterými se zabýval, končili většinou krachem, jako byly například vydávání časopisů či založení vlastní textilní továrny.

Sláva a věhlas, který se mu dostával během výstupu na vrchol, si vyžádala i značné nepřátele v podobě vlivných můžu, církve a policie. Končí ve vězení, ale uvěznění nemá dlouhého trvání a to by nebyl Casanova, kdyby z vězení neuprchnul.

V roce 1774 se vrátil do rodných Benátek, kdy v roce 1783 byl vyhnán místní aristokracií. Nejprve putuje do Vídně a následně zakončí svojí pouť v Duchcově pod ochranou Valdštejna. Zde píše své knihy a dožívá svůj dobrodružný život ve venkovské nudě. Jeho paměti a závěti jsou pak důkazem o morálce a životě jeho doby.

 

Scroll To Top